NIGHTWISH - Yesterwynde
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Banskobystričtí melodičtí deathers mne popravdě řečeno svým předchozím dílkem Caligo moc nepřesvědčili. U Tyrannus je znát velký posun vpřed. Pyopoesy jsou zasnění a na Tyrannus se rozhodli vzpomenout a časy, kdy římské legie pochodovaly po Via Appia lemované ukřižovanými otroky, poraženými při Spartakově povstání. První song Inhuman je jaksi nejistý, trochu rozkolísaný jak ve stavbě, tak ve zvuku. Ale už v druhé Ballad Of The Deceased Souls se setkáte s výborně dotaženou, melancholicky laděnou muzikou, která se pohybuje někde v oblasti pomalejšího melodického deathmetalu. Pyopoesy se nebojí stvořit krásně melodický motiv a protkat ho řadou sól, která jsou většinou dost povedená. A umějí i pěkně zrychlit. Hudebně se dá ovšem některým motivům vytknout opakování. Třeba právě melodický přechod riffů v Ballad Of... a následující Flowers For The Assasin je podobný, i když celek songů je v zásadě odlišný. Ale netřeba příliš hanět, Tyrannus je povedené dílko. Druhou stranu kromě spartakovské 6000 Bloody Crosses okupuje melancholická brnkací instrumentálka Memoria In Spartakus a závěrečná vypalovačka Hatred. I texty nemají kluci špatné, ale co se týče zpěvu, tak tady je kámen úrazu. V Jurajově chropotu se občas jakákoli výslovnost ztrácí, i když jinak je vokál dobrý. Ale pokud vím, tak Pyopoesy mají dnes jiného zpěváka, který s nimi nazpíval i závěrečnou bonusovou coververzi od kultovních glamrockerů Twisted Sister – We‘re Not Gonna Take It. Tam je sice pěkný murmur, ale zvuk je na hovno. A ten song se sám o sobě moc na „brutální“ verzi nehodí. Ale jinak je to sranda. Shrnutí – Tyrannus je docela povedené a dotažené dílko. A i docela originální, protože melodický death dnes už moc kapel nehraje...
7 / 10
Vydáno: 1999
Vydavatel: Vlastní náklad
odpad
Z nových, doteraz nepočutých kúskov ma na prvé počutie baví asi iba "Children Of´Ata. Celé je to nejaké rozťahané a bez energie. Toto nie sú NIGHTWISH, akých mám rád.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.